Rozhovor s básníkem Martinem Kunešem

V dnešní době poezii pšenka příliš nekvete a proto je potřeba jít propagaci trochu (no, spíš trochu víc) naproti. Básníci to mají o dost těžší než tradiční spisovatelé, je jich totiž jako máku, kdežto jejich čtenářů jako šafránu… Spousta lidí se poezie straní a nemá k ní kladný vztah, často již od školních let. Ani klasická nakladatelství nechtějí básně příliš vydávat, a tak nezbývá autorům nic moc jiného, než jít formou samonákladu (viz. můj předchozí článek).

Je proto naprostým základem, jít čtenářům naproti a aktivně se propagovat. V době sociálních sítí není nic jednoduššího, než si založit autorský profil na Instagramu a začít tam svou tvorbu sdílet.

Druhý, a u básníků snad ještě důležitější způsob, jsou autorská čtení (sám jsem si dvě před lety vyzkoušel, byla to zajímavá zkušenost, ale osobně preferuji online propagaci).

Obě varianty velice aktivně praktikuje můj dobrý kamarád a kolega Martin Kuneš, který je v básnických kruzích také znám jako Prapůvodní chaos, což je též název všech jeho básnických sbírek.

Je velice aktivní na Instagramu, kde má již téměř 3000 sledujících (https://www.instagram.com/prapuvodni.chaos/). Poslední roky také čím dál víc obráží různé kulturní akce, autorská čtení a nyní již také fantasy festivaly, kde vystupuje se svou poezií a snaží se ji dostat mezi co nejvíce lidí. Poezie totiž není děsivá, ani nekouše, a tak jí můžete dát šanci.

Na následujících řádcích jsem Martina krapet vyzpovídal o jeho tvorbě a přístupu k ní.

Proč zrovna poezie? Proč ne třeba povídky?

Začal bych klasicky - když jsem se v patnácti rozhodoval, co dál dělat, poezie pro mě byla jasnou volbou…

Ne, teď vážně - próza, respektive všechny delší literární útvary, mi zůstanou zapovězeny kvůli tomu, že se nedokážu k textu vracet. Každá moje báseň je psaná „jedním dechem“, neumím ji rozepsat a pak se vrátit, neumím ji ani upravovat a ladit. Jsou to prostě momentální myšlenky a stavy, které musí ven.

A hlavně věřím, že do pár veršů dokážu nacpat více emocí než do povídky na pět stránek.

Co tě na psaní nejvíc baví?

Baví mě to vlastně celé, celý ten proces, nejen psaní, ale i reakce čtenářů - zpětné vazby. Baví mě autorská čtení (kde jsem letos objevil novou cestu díky fantasy festivalům, které chci obrážet více s kamarádem Eryndorem, což je skvělý hudebník a dokáže svou muzikou vytvořit atmosféru, která mé verše ještě umocní). 

Baví mě bořit špatné jméno, které poezie díky školnímu systému v Česku má. Baví mě i vymýšlet kontent na Instagram. A hodně mě baví pak držet svou sbírku básní fyzicky v ruce a říct si: „ku*va já to dokázal“.

Nedokážu si představit, že by něco z toho celého procesu vypadlo.

Jaký je tvůj největší autorský cíl na nejbližších pět let?

No, tak tohle je těžká otázka.

Já tvrdím, že cesta je cíl, tudíž můj cíl na dalších pět let je se udržet na básnické scéně, možná trochu vylézt výš, najít nové čtenáře a hlavně získat spolu s Eryndorem jméno na různých fantasy festivalech a dotáhnout to na hlavní stage. 

A pak takové ty drobnosti jako Magnesia Litera, být známější než Svojost a vyprodat na autorské čtení O2 arenu :D.

Jakou radu bys dal lidem, kteří také píší básně? Jak k samotné tvorbě tak i jejímu vydávání.

Pište, pište, pište... Ale nenuťte se do toho, musí to plynout. Se*te na trendy, staňte se tím, kdo trendy tvoří. Ať už ve psaní nebo právě v prezentaci na sockách. Kašlete na hejtry a na ty, kteří Vám hází klacky pod nohy. Naopak využijte těch klacků, dejte je na hromadu a udělejte si táborák. Zapalte ohně jako Gondorští, a uvidíte, kdo dorazí a podá pomocnou ruku.

A k vydávání? Tam řeknu jediné, abych nebyl moc dlouhý - kde je vůle, tam je vždy cesta.

Díky tobě jsem objevil nakladatelství Nová Forma, u kterého oba vydáváme a jsme spokojení. Kdyby se ti ale naskytla možnost, vydávat u tradičního nakladatelství, šel bys do toho?

Dost záleží... Nová sbírka půjde vždy přes Novou Formu samonákladem, tu svobodu, nervy a vše okolo bych neměnil.

Pokud by ale někdo přišel z velkého „nakla“ a řekl - chceme tvé balady vydat jako sólo knihu -, byl by to asi jiný příběh. To je samozřejmě možné, protože pokud vyprodám tu O2 arenu, tak se budou „nakla“ mezi sebou prát :D, ale jinak? Nebudu mé múzy prodávat.

Měl bys na závěr ještě nějaký vzkaz, radu, moudro…? Říkejme tomu jakkoliv.

Vzkaz závěrem - lidičky, nebojte se tvořit, kreslit, psát, skládat, komponovat a já nevím co ještě... Podpořte v sobě kreativitu. Vykašlete se na strach a otázky - „co když se to nebude nikomu líbit?“, protože jedna věc je pravdivá, i ošklivé auto jako Fiat Multipla má své hrdé majitele :D. 

Takže se mějte hezky, tvořte a hlavně dejte poezii šanci.

Pokud byste se s Martinem toužili osobně setkat a prohodit pár slov, můžete se stavit v sobotu 7.11. od 17:00 v Hostinci Ve Mlýně na Praze 4, kde proběhne křest jeho již čtvrté sbírky.

A závěrem jsem se rozhovor rozhodl ukončit citací z mé druhé sbírky básní: Poezie nemá pravidla, snad jen taková, jaká si sami určíme.