Články Matyáš Tachecí

Ještě pár let zpět by mě nenapadlo, že jednou sestavím vlastní antologii, no a zrovna vyšla druhá…

Všechno to začalo v lednu loňského roku, po neúspěšné kampani na Pointě jsem se rozhodoval, co se svým projektem dál. Má první antologie - Příběhy noci halloweenské - byla původně sbírkou mých šesti povídek s tématikou tohoto svátku. Kampaň nedopadla (naštěstí) a já uvažoval, že si to ve stejném stavu vydám sám. Úplnou náhodou mi tehdy napsal kolega Vojtěch Mokrý (kniha Lesočert) a nasadil mi brouka do hlavy. Právě díky němu jsem se nakonec rozhodl, sehnat další autory a z původně své sbírky povídek, udělat antologii, do které se nakonec zapojilo dalších 17 autorů.

A tak to začalo…

Napsal jsem příspěvek na Instagram a Facebook a čekal. Netrvalo dlouho a první povídky začínaly chodit. V téhle fázi jsem potřeboval sehnat kolegy (korektora a grafika), v čemž mi pomohla další známost. Můj dlouholený kamarád Michal Hrnčíř mi sehnal grafičku Andreu Andraščíkovou, a ta zas doporučila svou kamarádku Michaelu Havlovou (kniha Jsem tvůj anděl), ze které se vyklubala korektorka.

Kolegy jsem tedy měl, povídky chodily, já je průběžně s Míšou kontroloval a Andrea mezitím pracovala na ilustracích. Vše šlo víceméně bez komplikací. Cílil jsem na vydání začátkem října, aby to bylo vzhledem k zasazení knihy tématické.

Jenže… Místo toho, aby se šlo tisknou, mi z tiskárny napsali, že je sazba špatně nastavená a takhle se to vytisknout nedá. Bohužel tiskárna používá velmi specifická nastavení, se kterými se grafička dosud nesetkala. Tím nastalo období čtrnácti dnů stresu, úprav, kontrol, úprav, kontrol a dalších úprav. 

Ve finále se vydání zpozdilo pouze o ty dva týdny, antologie se moc povedla a já mám na co vzpomínat.

Pochopitelně jsem se tehdy zařekl, že už žádnou antologii pořádat nebudu a: “Kdyby mě taková kravina někdy znovu napadla, tak mi dejte pár facek…”. Ale cesty osudu jsou nevyzpytatelné a již po pár měsících jsem začal připravovat druhou antologii.

Má partnerka přišla s tím, že by chtěla spolu se mnou sestavit fantasy antologii. Samozřejmě jsem jí nemohl říct ne… Takže zatímco ona (doporučuji ji sledovat na Instagramu https://www.instagram.com/trissmoradream/) se ujala obálky, některých ilustrací a grafiky u jednotlivých povídek, já se chopil samotného textu, vytyčil nějaké hranice a z původně nekonkrétní myšlenky na fantasy antologii jsem její téma zaměřil na mytologii. Též jsem chtěl, aby byla něčím vyjímečná a jak autorům, tak čtenářům něco předala. Proto jsem trval na tom, že na začátku každé povídky budou dohledatelná fakta z historie, mytologie či náboženství. Myslím, že to vyšlo skvěle a kniha není jen další antologií na trhu, ale při čtení se i něco dozvíte.

Tak vznikla má druhá (a tentokrát už snad opravdu poslední :D) antologie, nesoucí název Příběhy věků pradávných, která vyšla právě dnes. Najdete v ní 14 povídek a 1 bonusovou báseň od 14 českých autorů.

Nějaká ta čísla

Pojďme si dát pár čísel, která by Vás mohla zaujmout. Třeba také pomýšlíte na sestavení vlastního sborníku a tohle Vám trochu pomůže.

S jakým předstihem začít knihu připravovat? Určitě minimálně půl roku předem. Chvíli potrvá, než Vám všechny povídky přijdou. Myslím, že ideální deadline pro autory jsou 2-3 měsíce. A neprodlužovat!

Na kolik takové vydání vyjde? Tady dost záleží, jaký formát a kvalitu zvolíte, jestli budete chtít ilustrace apod.

Obě knihy jsem vydal u Nové Formy, Příběhy noci halloweenské jsou formát A5 (205 stran), pevná vazba, vícegramový papír. Také jsem si ke každé povídce nechal nakreslit ilustraci. To všechno včetně sazby, korektury a tisku 30ks (+5 povinných pro knihovny) vyšlo nakonec na zhruba 30 000 Kč.

Co se týče Příběhů věků pradávných, ty jsou též formát A5 (145 stran), ale v měkké vazbě, nižší gramáž papíru a ilustrací je méně a tentokrát si je hradili autoři sami. Tisklo se 25ks (+5 povinných pro knihovny). Se vším všudy antologie vyšla na cca 15 000 Kč.

Jaké jsou prodeje? Zde vycházím pouze z první antologie, která je v prodeji rok. Ke 14.10. se prodalo 89 výtisků + dalších 30 z nákladu je v oběhu.

Vyplatilo se?

Čistě z finančního hlediska samozřejmě ne. Jak zmiňuji u Příběhů noci halloweenské, stálo mě to zhruba 30 tisíc a s prvním honorářem za loňský rok se mi vrátilo nějakých 6 tisíc. Prodeje vyúčtované za letošek dosud nemám.

Taky mě to stálo spoustu nervů a časem už jsem nechtěl vidět jedinou povídku!

Ale na druhou stranu jsem díky těmto projektům poznal spoustu skvělých lidí, ze kterých se stali mí přátelé a kolegové. Například s Andreou jsem od Halloweenu pracoval na dalších třech projektech a brzy přijde nový.

Též jsem si vyzkoušel práci redaktora a posunul se díky tomu zase o kus dál. Naučil jsem se lépe pracovat s textem, vyhledávat chyby a kontrolovat je po ostatních. Neříkám, že jsem profík, to ani v nejmenším, ale rozhodně mi tyhle dva projekty prospěly.

Takže závěrem, doporučil bych Vám sestavení vlastní antologie? Rozhodně ano! Myslím, že by si to měl zkusit každý autor, spolupracovat takhle s ostatními, kočírovat je, řešit spolupracovníky a mít tu zodpovědnost. Není to úplně lehké, není to ani příliš levná sranda, ale stojí to za to. Navíc, klidně si můžete vydat jen elektronickou verzi a ušetřit tak za tisk.

Rozhodně Vás to posune zas o kousek dál. Jako autory i jako osobnosti.

P.S. Obě knihy si můžete pořídit jak na oficiálních stránkách nakladatelství (https://www.kniznieshop.cz), tak i na tomto webu (www.stinhavrana.cz), kde jsou navíc s drobnou slevou a všechny jsou podepsané!

V dnešní době poezii pšenka příliš nekvete a proto je potřeba jít propagaci trochu (no, spíš trochu víc) naproti. Básníci to mají o dost těžší než tradiční spisovatelé, je jich totiž jako máku, kdežto jejich čtenářů jako šafránu… Spousta lidí se poezie straní a nemá k ní kladný vztah, často již od školních let. Ani klasická nakladatelství nechtějí básně příliš vydávat, a tak nezbývá autorům nic moc jiného, než jít formou samonákladu (viz. můj předchozí článek).

Je proto naprostým základem, jít čtenářům naproti a aktivně se propagovat. V době sociálních sítí není nic jednoduššího, než si založit autorský profil na Instagramu a začít tam svou tvorbu sdílet.

Druhý, a u básníků snad ještě důležitější způsob, jsou autorská čtení (sám jsem si dvě před lety vyzkoušel, byla to zajímavá zkušenost, ale osobně preferuji online propagaci).

Obě varianty velice aktivně praktikuje můj dobrý kamarád a kolega Martin Kuneš, který je v básnických kruzích také znám jako Prapůvodní chaos, což je též název všech jeho básnických sbírek.

Je velice aktivní na Instagramu, kde má již téměř 3000 sledujících (https://www.instagram.com/prapuvodni.chaos/). Poslední roky také čím dál víc obráží různé kulturní akce, autorská čtení a nyní již také fantasy festivaly, kde vystupuje se svou poezií a snaží se ji dostat mezi co nejvíce lidí. Poezie totiž není děsivá, ani nekouše, a tak jí můžete dát šanci.

Na následujících řádcích jsem Martina krapet vyzpovídal o jeho tvorbě a přístupu k ní.

Proč zrovna poezie? Proč ne třeba povídky?

Začal bych klasicky - když jsem se v patnácti rozhodoval, co dál dělat, poezie pro mě byla jasnou volbou…

Ne, teď vážně - próza, respektive všechny delší literární útvary, mi zůstanou zapovězeny kvůli tomu, že se nedokážu k textu vracet. Každá moje báseň je psaná „jedním dechem“, neumím ji rozepsat a pak se vrátit, neumím ji ani upravovat a ladit. Jsou to prostě momentální myšlenky a stavy, které musí ven.

A hlavně věřím, že do pár veršů dokážu nacpat více emocí než do povídky na pět stránek.

Co tě na psaní nejvíc baví?

Baví mě to vlastně celé, celý ten proces, nejen psaní, ale i reakce čtenářů - zpětné vazby. Baví mě autorská čtení (kde jsem letos objevil novou cestu díky fantasy festivalům, které chci obrážet více s kamarádem Eryndorem, což je skvělý hudebník a dokáže svou muzikou vytvořit atmosféru, která mé verše ještě umocní). 

Baví mě bořit špatné jméno, které poezie díky školnímu systému v Česku má. Baví mě i vymýšlet kontent na Instagram. A hodně mě baví pak držet svou sbírku básní fyzicky v ruce a říct si: „ku*va já to dokázal“.

Nedokážu si představit, že by něco z toho celého procesu vypadlo.

Jaký je tvůj největší autorský cíl na nejbližších pět let?

No, tak tohle je těžká otázka.

Já tvrdím, že cesta je cíl, tudíž můj cíl na dalších pět let je se udržet na básnické scéně, možná trochu vylézt výš, najít nové čtenáře a hlavně získat spolu s Eryndorem jméno na různých fantasy festivalech a dotáhnout to na hlavní stage. 

A pak takové ty drobnosti jako Magnesia Litera, být známější než Svojost a vyprodat na autorské čtení O2 arenu :D.

Jakou radu bys dal lidem, kteří také píší básně? Jak k samotné tvorbě tak i jejímu vydávání.

Pište, pište, pište... Ale nenuťte se do toho, musí to plynout. Se*te na trendy, staňte se tím, kdo trendy tvoří. Ať už ve psaní nebo právě v prezentaci na sockách. Kašlete na hejtry a na ty, kteří Vám hází klacky pod nohy. Naopak využijte těch klacků, dejte je na hromadu a udělejte si táborák. Zapalte ohně jako Gondorští, a uvidíte, kdo dorazí a podá pomocnou ruku.

A k vydávání? Tam řeknu jediné, abych nebyl moc dlouhý - kde je vůle, tam je vždy cesta.

Díky tobě jsem objevil nakladatelství Nová Forma, u kterého oba vydáváme a jsme spokojení. Kdyby se ti ale naskytla možnost, vydávat u tradičního nakladatelství, šel bys do toho?

Dost záleží... Nová sbírka půjde vždy přes Novou Formu samonákladem, tu svobodu, nervy a vše okolo bych neměnil.

Pokud by ale někdo přišel z velkého „nakla“ a řekl - chceme tvé balady vydat jako sólo knihu -, byl by to asi jiný příběh. To je samozřejmě možné, protože pokud vyprodám tu O2 arenu, tak se budou „nakla“ mezi sebou prát :D, ale jinak? Nebudu mé múzy prodávat.

Měl bys na závěr ještě nějaký vzkaz, radu, moudro…? Říkejme tomu jakkoliv.

Vzkaz závěrem - lidičky, nebojte se tvořit, kreslit, psát, skládat, komponovat a já nevím co ještě... Podpořte v sobě kreativitu. Vykašlete se na strach a otázky - „co když se to nebude nikomu líbit?“, protože jedna věc je pravdivá, i ošklivé auto jako Fiat Multipla má své hrdé majitele :D. 

Takže se mějte hezky, tvořte a hlavně dejte poezii šanci.

Pokud byste se s Martinem toužili osobně setkat a prohodit pár slov, můžete se stavit v sobotu 7.11. od 17:00 v Hostinci Ve Mlýně na Praze 4, kde proběhne křest jeho již čtvrté sbírky.

A závěrem jsem se rozhovor rozhodl ukončit citací z mé druhé sbírky básní: Poezie nemá pravidla, snad jen taková, jaká si sami určíme.

 Klasický scénář, máte dokončený rukopis a nyní ho chcete vydat a splnit si tak životní sen, držet v ruce vlastní knihu. Jenže nevíte jak na to, jaký by měl být postup?

V tomto krátkém článku se Vám pokusím dát několik rad vycházejících z osobních zkušeností.

Je to o lidech

První bod je sice lehce mimo samotné vydání, ale je naprosto stěžejní; obklopujte se správnými lidmi.

V době sociálních sítí je to jednodušší než kdy dřív. Facebook je plný literárně zaměřených skupin, plných zkušených autorů a lidí ochotných Vám se vším poradit. Navíc zde můžete sehnat i budoucí kolegy-spolupracovníky, ke kterým se za chvíli dostaneme.

Mohu s klidným svědomím doporučit skupiny Kreativní inkoust - psací dílna tvůrčích duší, nebo Začínající nebo budoucí spisovatelé, pojďte sem!!!. Skupin existuje samozřejmě mnohem víc, ale do začátku si bohatě vystačíte s těmito.

Snažte se zde být aktivní a seznamovat se, není nic důležitějšího než se obklopovat stejně smýšlejícími a zapálenými lidmi. Častý kontakt a komunikace mezi sebou Vás dokáže obrovsky namotivovat a posunout.

A na závěr to nejdůležitější; betačtenáří! Pokud jste naprostý laik a nikdy jste tento pojem neslyšeli, tak jde o lidi, kteří čtou Vaši knihu jako první. Jako rozpracovaný rukopis dost možná ve špatném stavu, a kteří jej rozeberou (alespoň v ideálním případě by měli) do těch nejmenších detailů a pomohou jej vyčistit od začátečnických neduhů, vychytat logické chyby v ději a celkově rukopis posunou o laťku (nebo i víc) výš. Může se tedy stát, že Vám betačtenář třeba po dvou měsících pošle rukopis zpátky a vy se budete v té záplavě červeného textu či stovek komentářů topit. Nevěšte hlavu, nevzdávejte to, neznamená to, že je Váš rukopis (ke kterému máte obrovské citové pouto) špatný. Jen dosud nemáte potřebné zkušenosti, abyste se vyvarovali začátečnickým chybám, anebo trpíte autorskou slepotou, což je naprosto přirozené. Máme ji všichni, ale právě s tím Vám betačtenáři pomohou.

A pokud nepoužíváte Facebook, založte si autorský profil na Instagramu. Na něm je obrovská knihomolská komunita, a když víte, jak na to, může fungovat ještě lépe jak facebookové skupiny.

Co s knihou chci?

Tento bod je svým způsobem ještě důležitější než předchozí. Je potřeba se rozhodnout (ideálně už v průběhu psaní nebo práce na rukopisu), co s knihou plánuji. Jak ji chci vydat?

Pokud si přejete zviditelnit se, dostat knihu na pulty knihkupectví a prodat (v lepším případě) několik stovek kusů, pak ji pošlete do tradičního nakladatelství. Těm se v tomto článku věnovat nebudu, ale za zmínku stojí dva největší nakladatelské domy v ČR; Naše nakladatelství a Albatros Media.

Pak jsou způsoby, kdy se na vydání finančně podílíte, ale přesto knihu vydá velké nakladatelství. Jdete třeba 50/50 nebo přispějete částku v rámci nižších desítek tisíc korun. Taktéž můžete zkusit předprodej, ale ten je zas hodně o marketingu.

Pokud tedy nemáte problém pustit nějakou tu zlatku, mohu doporučit nakladatelství Petrklíč, nebo Pointa. A jestli si troufáte na předprodejovou kampaň, můžete zkusit platformu Startovač či Donio.

No a pak je tu samonáklad, kterému se věnuji i já. Je pro ty, kterým nejde o velké prodeje a nehynoucí slávu, ale chtějí mít celý proces vydávání pod kontrolou a chtějí, aby jejich kniha byla do posledního detailu podle jejich představ.

Klidně si můžete nechat vytisknout jen pár desítek kusů „neofiko“ = bez přidělení ISBN, a rozdat je své rodině a kamarádům a pak si hrdě vystavit výtisk své knihy do knihovny nebo na poličku.

Lidé, bez kterých se neobejdete

O betačtenářích už jsme si řekli. Nyní se tedy pojďme podívat na 3 spolupracovníky, bez kterých knihu nevydáte. Dost často zastává jeden člověk i dvě funkce, například korektor+redaktor, ale zde se věnuji situaci, kdy každý zastává jen jednu funkci.

REDAKTOR

Člověk, který Vám pomůže s logikou a plynutím textu, ten, který laserovým zrakem vychytá opakování slov, bude Vám doporučovat synonyma, změnu slovosledu, vymazání výplňových slov nebo třeba celých vět, občas i odstavců.

V případě samonákladu, o kterém je zde řeč, může tuto pozici zastoupit i kvalitní betačtenář. Velmi často takový člověk pracuje zadarmo a přesto Vám s textem dokáže nesmírně pomoct.

KOREKTOR

Ten, který zná (nebo by v ideálním případě měl znát) Pravidla českého pravopisu jako své boty, žádná chyba, překlep ani čárka se před ním neschová. Zná správné skloňování a tvary slov a ví co a jak použít.

Ale i korektor je jen člověk a občas mu nějaká chybka může proklouznout. Není třeba jej za to lynčovat, stává se to běžně i u velkých bestsellerů.

GRAFIK - ILUSTRÁTOR - SAZEČ

Tento spolupracovník je výjimkou, dost často totiž jeden člověk zaštiťuje všechny tyto pozice. A někdy i víc. Co se týče samotného vzhledu knihy, doporučuji si sehnat takového člověka, který ji zvládne kompletně celou připravit pro tisk sám.

Má to obrovskou výhodu, nemusíte mít zvlášť člověka, který Vám nakreslí obálku, a zvlášť druhého, který na ni přidá text, připraví ořezové značky a provede sazbu textu pro tisk.

Grafik by v ideálním případě měl být člověk, který Vám jednou nakreslí obálku či ilustraci přímo do knihy a v dalším se postará o typografii a připraví kompletní technické podklady pro tiskárnu.

Všechny spolupracovníky můžete sehnat v literárních skupinách, viz. začátek článku.

A konečně… samotné vydání knihy

Rozhodli jste se pro samonáklad, betačtenáři knihu četli a spolupracovníci odvedli svou práci. Ale co teď? Samozřejmě si můžete tiskárnu sehnat sami, u Národní knihovny České republiky zažádat o přidělení ISBN a vše si udělat po vlastní ose.

Nebo zkuste zakázkové nakladatelství.

Máte technické podklady hotové pro tisk a potřebujete jen ten poslední krok, tedy samotnou knihu vytisknout. Stačí vytvořit objednávku a vše potřebné zaslat. Pokud nebudou žádné komplikace s tiskem, do pár týdnů máte knihu doma.

Další obrovská výhoda je, že pokud nepoužíváte sociální sítě, nebo se Vám žádné kolegy najít nepodařilo, se vším Vám zde pomohou. Korekturu, sazbu i obálku Vám sami udělají. Samozřejmě si za to ale zaplatíte.

Tento způsob vydávání má jedinou nevýhodu, nikdo se nepostará o marketing, takže propagace knihy je jen a jen na Vás.

V ČR jsou nejznámější zakázková nakladatelství Bookla a Nová Forma. Já osobně vydávám přes Novou Formu již několik let a jsem maximálně spokojen a mohu ji jedině doporučit.